Před časem jim úřednice ukradly devítiměsíční dítě – jen kvůli tomu, že oni jako rodiče neměli dostatečnou úctu k razítkům a lišili se od většiny. Dnes se rodina se tříletou dcerkou Půlnoční bouří snaží žít dál svým životem. Překážkou ale nejsou jen šrámy, které státem řízený únos zanechal v duších všech jejích členů.
Nevědí, co činí
Právě před třemi lety, koncem léta 2001, se v domku na okraji zapadlé šumavské vísky Šimanov narodilo děvčátko. Rodiče – sedmatřicetiletá učitelka Blanka Eliška Fuxová a o dva roky starší Jaroslav Blovský, kteří do Šimanova prchli za svým snem žít daleko od lidí – mu dali jméno Půlnoční bouře. A když jim lékař stvrdil, že všechno je v naprostém pořádku, odjeli i s novorozenětem na pár měsíců za přáteli do Chorvatska. Doma ale zatím úřady strhly poprask: narodilo se dítě – a hned vypadlo z dohledu. Když se rodina vrátila, čekala je kontrola sociálky. Přestože výsledkem bylo zjištění, že dítě je zdravé a spokojené, přijely sociální pracovnice za pár dnů znovu, tentokrát s policejním doprovodem. Vyděšené matce vytrhly dítě rovnou z náruče a odvezly. Důvod? Dítě nemělo státem povolené jméno, žádný rodný list, nebylo očkováno a nemělo zdravotní pojistku. Půlnoční bouře tak skončila v kojeneckém ústavu, kam za ní z počátku nesměla ani její maminka. Teprve po měsíci, když o případu psaly s rozhořčením noviny a do věci se vložila…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu