Dopisy

Brno jako vesnice

Jako obyvatel Brna bych chtěl reagovat na článek Kde budou žít naše děti (Respekt č. 37/2004), který se mimo jiné zabývá stavbou nového nádraží (mylně označovaná jako přesun). Každý, kdo byl v Brně, si jistě povšiml, že nádraží tvoří hranici městského centra, a jak správně podotýkají autoři, „na hlavní brněnské náměstí Svobody se od vlaku dostane za 5 minut pěšky“. Pokud ovšem chodec pokračuje z náměstí kterýmkoli směrem, nejpozději do pěti minut také centrum opustí, není se tedy co divit, že desetiminutové korzo nepřivábí do ulic více lidí, Brno opravdu více připomíná větší vesnici než druhé největší město v zemi. Brněnské centrum nemá jinou možnost expanze než právě směrem na jih, všude jinde je omezeno hustou zástavbou.

Pokud návštěvník omylem zabloudí za železniční viadukt, nemůže si nevšimnout zanedbanosti a absence rozvoje, zástavbu tvoří z velké části brownfields a činžovní domy se „špatnou adresou“. V této části Brna nelze pozorovat jakýkoli rozvoj (nepočítáme-li jako rozvoj výstavbu supermarketu Lidl). Domnívám se, že hlavním důvodem je psychologická bariéra, kterou tvoří železniční viadukt, je jasným oddělením „dobré“ a „špatné“ adresy, lidé tuto bariéru podvědomě vnímají a řídí podle ní svá rozhodnutí, kde bydlet, kam chodit za prací a za zábavou. Pokud tato bariéra nepadne (respektive bude posunuta na…