Dokážu si věci představit i jinak

Rámeček

SILVIE VONDREJCOVÁ se narodila před dvaceti osmi lety v Náchodě. Vystudovala Výtvarnou školu Václava Hollara, později Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, obor sklo v architektuře. Během studií absolvovala stáž v USA a Austrálii. Žije střídavě v Čechách a americkém Newportu ve státě Rhode Island. Považuje se za konceptuální umělkyni, vymýšlí projekty spojené s akčním výtvarným uměním. Při závěrečných zkouškách na VŠUP překvapila například své učitele projektem „Omezení“, v jehož rámci se podrobila šesti zákazům či omezením (nemluvím, chodím pěšky, nespím doma apod.), které dodržela vždy měsíc a pomocí nahrávek a deníků zachycovala reakce svého okolí.

Konec rámečku

Loni jste dokončila UMPRUM. Jak se vám daří?

Není to právě jednoduchý. Člověk věděl, co chce, co potřebuje, věděl, že se ve škole jen trápí, protože má příliš vyhraněná stanoviska na to, aby někoho poslouchal. Ale na druhou stranu začít někde život, když jste studoval volné umění, které se dneska moc nechce…

Je u nás obtížné „prosadit se“?

Před nějakými sedmi lety to bylo snadnější. Výrazných osobností moc nebylo a stačilo udělat jednu dominantní věc, začali jste být zváni na různé výstavy, a pak už jste se vezli. Dneska je to jinak a já osobně jsem se toho rozhodla neúčastnit. Nebránit se tomu, ale neúčastnit se kalkulu. To devalvuje.…