Ať žije diktát peněz

Sportovat pro radost, s ideály pro fair play na rtech a dostat za to pak ještě slušně zaplaceno není tak úplně v protikladu. O tom by mohl takový Jan Železný jistě vyprávět. A stejně to platí naopak: i v soutěži, jejíž chod diktují ekonomické zájmy, vznikají hodnotné výkony a velká radost ze hry. Připomínat jsme si to mohli při nedávné olympiádě, která je možná „oslavou lidství“, jak se psalo, a určitě také oslavou peněz, které kolotoč pěti kruhů uvádějí do pohybu. Proč ne. Opak tu tvrdili komunisti, kteří z profesionálních sportovců dělali individua posedlá mamonem. Lidé jako oštěpař Železný nás sice mohli přesvědčit o opaku, jasné to ale v Česku pořád není. Příkladem je právě probíhající Světový pohár v hokeji, pořádaný kanadsko-americkou NHL, která je v tuzemsku pořád symbolem jakési dravé honby za dolarem. Jak minulý týden prohlásil i dlouholetý trenér českého národního mužstva Luděk Bukač, Světový pohár je diktátem peněz, kde hokej je až na druhém místě.

Nejde o hokej, ale o zdejší postoj k penězům, které – pokud neputují třeba na stavbu Sazka Areny – pořád tak trochu smrdí. Šéfové NHL skutečně nejsou vůdcové olympijského hnutí. Jsou to manažeři, kteří počítají zisky. Ale i ono „druhé místo“ jde v jejich podání hokeji k duhu. Přeneseno do ekonomické roviny – nikde jinde na světě není tak kvalitní. Neexistují překážky v podobě národních kvót, takže Češi by klidně mohli NHL obsadit celou, pokud by to zvládli. Díky…