Ztratili jsme schopnost uzdravovat

Rámeček

Anselm Grün se narodil roku 1945 v Junkershausenu. V 19 letech vstoupil do benediktinského kláštera v bavorském Münsterschwarzachu, kde žije dodnes. Vystudoval filozofii a teologii v St. Ottilien a v Římě, poté ekonomii v Norimberku. Od roku 1977 je ekonomem opatství. Věnuje se práci s mládeží, vede kurzy duchovní obnovy pro kněze a řeholníky v krizových situacích a kurzy pro podnikatele a ekonomy. Patří k nejprodávanějším autorům duchovní literatury v Evropě, na třicet jeho titulů (knih a zvukových nosičů) vyšlo také v češtině.

Konec rámečku

Tvrdíte, že katolická církev ztrácí schopnost „uzdravovat vnitřní zranění, která si lidé nesou životem“. Čím to je?

Začalo to v osvícenské době, kdy se z naší církve začal vytrácet smysl pro duchovní zkušenost a církev se omezila na zvěstování mravních zásad. Jakmile etika ztratí kontakt s duchovní zkušeností, zůstane z ní jen moralizování.

V čem se ta neschopnost projevuje?

Tak například ustoupil do pozadí uzdravující účinek našich modliteb a obřadů: laici už od středověku přestávali chápat, co se to děje vpředu v kostele, protože obřad se stal záležitostí kněží. Dále: církev poodstoupila od uzdravujícího účinku zpovědi a místo toho začala klást větší důraz na vztah hřích-odpuštění. Zanedbala těsnou souvislost zpovědi s duchovním vedením, a to se pak, odděleno od náboženského…