Válka je jako medicína,

Tento čtvrtek zahájí v pražském Nosticově paláci svou výstavu irácký výtvarník Riyadh Nameh (36). Vystudoval výtvarná umění na univerzitě v Bagdádu, kvůli svým názorům a členství svých bratrů v irácké komunistické straně se však brzy dostal do nelibosti Saddámova režimu. Poté, co byli oba sourozenci zabiti, se Nameh rozhodl z Iráku uprchnout. Po několika nezdařených pokusech se v roce 1998 dostal do Jordánska a později do Sýrie. Vystavoval v Damašku, Libanonu a Kuvajtu a v lednu roku 2004 se mohl opět vrátit do Bagdádu.

Jak jste se dostal k malování?

Od dětství jsem vyrůstal v umělecky založené rodině, oba moji bratři byli malíři. Žil jsem stále mezi barvami. Má zem je kulturně velmi bohatá. Každý člověk hledá něco, v čem by se mohl realizovat. Já jsem se rozhodl vyjadřovat se malbou.

Vztahují se obrazy, které představíte v Praze, nějak k aktuální situaci v Iráku?

Ano, jsou to díla z poslední doby, většina z nich vznikla v Bagdádu. V Iráku je teď mnoho tanků a zbraní, obrovské množství železa. V ulicích se lidé brodí v železe, prohrabují se vraky, přebírají zbytky po výbuších. Snaží se rozložit železnou pokrývku Bagdádu. Já chci ve svých obrazech tento element zachytit. Sbírám zbytky strojů a zbraní, drtím je a jejich železný prášek pak přidávám do barev. Pražská výstava se bude jmenovat „Rez“ nebo „Čas rzi“, protože rez rozloží všechno.