Ledvinu, nebo život

Nicolae Birdan (29) z moldavské vesnice Minjir na první pohled vypadá jako každý jiný zdravý muž. Stejně jako všichni v jeho okolí také každý den od časného rána do pozdního večera tvrdě pracuje na svém hospodářství. Záchvaty nevolnosti, bolesti hlavy a jizva táhnoucí se přes celý levý bok až k páteři však dávají tušit, že tak úplně v pořádku není. Je to už pět let, co přišel o svou ledvinu. Prodal ji. Jeho rodině to sice přineslo střechu nad hlavou i životodárné pole, ale Nicolae už tuší, že těžce podlomené zdraví mu nedovolí dlouho na něm pracovat.

Uživit se v zemi, kde už léta řádí 40% nezaměstnanost, průměrná měsíční mzda činí 68 dolarů a čtyři z pěti obyvatel musí vystačit s méně než dolarem na den, vyžaduje značné nasazení a vynalézavost. Lidé, kteří jsou v zoufalé snaze přežít ochotni za živa prodat své vlastní orgány, tak v Moldavsku přestávají být výjimkou.

Mít dům jako v Česku

Manželé Hanteovi si v Minijiru stavějí dům. Dva roky na něj vydělávali v Praze. Angela pracovala jako barmanka, Chiril nádeničil na stavbách. O jejich dvě malé dcerky se mezitím doma starali dědeček s babičkou. „Za zprostředkování práce jsme sice museli zaplatit 700 dolarů, během dvou let se nám však podařilo ušetřit téměř 4000,“ vypráví Angela plynulou češtinou. „Tady bychom si na dům nikdy nenastřádali,“ dodává. Až jim peníze dojdou, vyjeli by oba rádi za prací…