Ve hvězdách

Když před dvaceti lety, 3. září 1984, zemřel v pražské nemocnici na Karlově náměstí třiapadesátiletý Jan Zábrana, spojovala si nejširší veřejnost jeho jméno hlavně s detektivkami – jednak s populární trilogií vražedných případů z éry první i druhé republiky a protektorátu, jednak s překlady anglických klasiků žánru. Málokdo však znal temné zápletky, které skrýval jeho vlastní případ.

Milovníci náročnější literatury ctili Zábranu jako nedostižného tlumočníka ruských autorů zjitřeného období před nástupem stalinského teroru, zejména Isaaka Babela, Sergeje Jesenina, Osipa Mandelštama či Ivana Bunina. Do české poezie zásadně zasáhl systematickým mapováním aktuální americké tvorby. Význam antologie nových amerických básníků Obeznámeni s nocí z roku 1967, kterou připravil se Stanislavem Marešem, je srovnatelný s rolí, jakou u nás po první světové válce sehrála Čapkova Francouzská poezie nové doby.

Nejméně se mluvilo o Zábranovi básníkovi, ačkoli mu v 60. letech vyšly tři sbírky uhrančivých veršů (Utkvělé černé ikony, Stránky z deníku, Lynč). Byl vklíněn mezi dvě výrazné generace, které si na tehdejší literární scéně vybudovaly silné pozice, do nichž tak docela nezapadal, a později za normalizace pro něj publikace vlastních textů nepřipadala v úvahu. „Žijeme ve světě, kde je člověk nucen celá desetiletí předstírat, že není básník, že ani ve snu nepomýšlí na to, aby se jím stal, nebo že…