Co nám dal Kořistka

Oznámení unionistického delegáta Zdeňka Kořistky, že mu vyslanec ODS nabízel v ostravském supermarketu deset milionů korun za hlas proti schválení vlády, plní i po týdnu titulní stránky novin, hlavy politiků a koneckonců i veřejnosti. K aféře se vyjadřuje prezident, za sedm dní se o ní napsalo skoro devět set článků, a předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek chtěl kvůli „závažnosti celé věci“ dokonce odložit hlasování o vládě. Ačkoli zůstává nezodpovězena řada otázek, jisté je jedno. Tak dobrá šance nahlédnout, jak se v Česku dělá „vrcholová politika“, tu dlouho nebyla.

Teroristé od Kavana

Poslancovo svědectví má celou řadu nepřehlédnutelných nejasností. Zkušený politik Kořistka totiž v dokumentaci i podání svého korupčního prožitku zarážejícím způsobem selhal. Přestože měl v rukou osud konkurenční politické strany, nejenže se nepokusil získat o jejích údajných špinavostech nějaký důkaz, ale dokonce o nabídce tři týdny mlčel. I šéfka české pobočky protikorupční organizace Transparency International Adriana Krnáčová označila proto jeho vyprávění za „nepříliš důvěryhodné“ a akademičtí politologové hovoří rovnou o pokusu zastřít plácáním do vody nějaký problém na Kořistkově politickém břehu. Princip, jakým se to – nejen v tuzemské politice – dělá, ostatně popsal zrovna nedávno Lidovým novinám odstupující premiér Vladimír Špidla…