0:00
0:00
Téma21. 8. 200423 minut

Šumné Zimbabwe

Dávejte si velký pozor, zní nejčastější rada znalců člověku, který má jako novinář namířeno do Zimbabwe. Ještě před pár lety to byl africký ráj, pak ale prezident Robert Mugabe nastolil vládu tvrdé ruky a dnes je všechno jinak. V zemi umírají lidé hlady, nad lídrem opozice se vznáší stín šibenice a mezinárodní společenství se pře, co s tím. Tady je příběh z království někdejšího hrdiny, který k stáru vyhlásil nemilosrdnou válku vlastnímu obyvatelstvu. Hotel nedaleko centra je široko daleko jediná budova v zimbabwské metropoli Harare, kde se večer svítí. Venku hvízdá červencový vítr a je sotva dvanáct stupňů nad nulou, uvnitř hotelu to ale není lepší. Potemnělé vstupní hale dominuje Mugabeho portrét ve zlatém rámu. Jeho přísná tvář s hitlerovským knírkem podtrhuje chlad v místnosti a monotónní hudbu, která se line z prázdného hotelového baru. „Zavolat si můžete,“ říká znuděný recepční, „ale jenom tady ode mě. Na pokojích nejsou telefony. Nadiktujte mi to číslo.“ Bere do ruky tužku a poslouchá, jak si smlouváme schůzku s člověkem na druhém konci drátu.

Astronaut
Fotografie: Na první pohled to člověk nepozná, ale je to válka. Harare, třída Roberta Mugabeho, 2004.) Foto: Ludvík Hradilek Autor: Respekt

Dávejte si velký pozor, zní nejčastější rada znalců člověku, který má jako novinář namířeno do Zimbabwe. Ještě před pár lety to byl africký ráj, pak ale prezident Robert Mugabe nastolil vládu tvrdé ruky a dnes je všechno jinak. V zemi umírají lidé hlady, nad lídrem opozice se vznáší stín šibenice a mezinárodní společenství se pře, co s tím. Tady je příběh z království někdejšího hrdiny, který k stáru vyhlásil nemilosrdnou válku vlastnímu obyvatelstvu.

↓ INZERCE

Vítejte v Harare

Hotel nedaleko centra je široko daleko jediná budova v zimbabwské metropoli Harare, kde se večer svítí. Venku hvízdá červencový vítr a je sotva dvanáct stupňů nad nulou, uvnitř hotelu to ale není lepší. Potemnělé vstupní hale dominuje Mugabeho portrét ve zlatém rámu. Jeho přísná tvář s hitlerovským knírkem podtrhuje chlad v místnosti a monotónní hudbu, která se line z prázdného hotelového baru. „Zavolat si můžete,“ říká znuděný recepční, „ale jenom tady ode mě. Na pokojích nejsou telefony. Nadiktujte mi to číslo.“ Bere do ruky tužku a poslouchá, jak si smlouváme schůzku s člověkem na druhém konci drátu. „Cizinci platí v dolarech,“ říká poté na naši žádost o pokoj. „A dvakrát víc než místní. To je předpis.“ Máme za sebou dvanáctihodinovou cestu autobusem ze sousední Zambie, blíží se půlnoc a hledat někde v temném městě větší vstřícnost by nemuselo vyjít. Takže vítejte…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články