Dopisy

„Paušální kritika“ v mém článku nebyla

Psychiatr David Holub se ve svém textu Česká psychiatrie není tak zlá (Respekt č. 34/2004), který reaguje na můj článek Klecová lůžka jsou jen vrchol ledovce, patrně nechal zmást podtitulkem, do něhož Respekt vložil, že se v něm „šéf vládní Rady pro lidská práva“ vyjadřuje k poměrům „v naší psychiatrii“. Můj článek je však o ústavní péči obecně, ne o psychiatrii, jíž se týká jen okrajově. Když pan Holub píše, že čtenáře matu, chci-li dvěma citovanými případy „ilustrovat všeobecnou situaci české psychiatrické péče“, pak musím konstatovat, že jeden z nich se týkal kojeneckého ústavu, druhý ústavu sociální péče, tedy nikoli psychiatrie – a u obou to bylo jasně napsáno.

Kromě toho mi pan Holub vytýká, že prý „vypouštím paušalizující poplašné zprávy“. Ale vždyť to vůbec není pravda! Naopak jsem se ve svém článku snažil být až úzkostlivě vyvážený, analytický; přesto jej psychiatr shledává „emotivním“, nachází v něm „svatý zápal“, který však prokáže pacientům „medvědí službu“. Je-li zde někdo emotivní, pak je to pan Holub, jenž reaguje tak dotčeně, že to vypadá, jako by si můj článek ani pořádně nepřečetl. Vždyť moje kritika nebyla vůbec paušální, celý článek byl psán v duchu „ano, ale“. Obšírně jsem hovořil o již existujících…