Gross problém

Češi dostali vysněného premiéra. Index popularity Stanislava Grosse se léta drží na nejvyšších hodnotách a naznačuje, že tento muž odpovídá zdejší většinové představě důvěryhodného politika. Na druhou stranu v médiích a opozičních kuloárech bývá Gross častěji než jiní líčen jako mocichtivý kombinátor, který nemá předpoklady dostát státnickému rozměru svého angažmá. A po jeho prvním výkonu v premiérské funkci – příkazu rozehnat policejní silou hudební festival CzechTek – se dokonce objevila petice varující před ním jakožto před hrobařem zdejší svobody. Takže jaká je ta pravá tvář fenoménu Gross a co od svého nejmladšího ministerského předsedy můžeme do budoucna čekat? V alespoň přibližném nástinu nadějí či obav nám pomůže pozornější pohled na charakter jeho cesty vzhůru.

Diskotéka? Ne, díky

Nový šéf české vlády je jiný než jeho předchůdci. Václav Klaus, Josef Tošovský a Miloš Zeman byli ekonomové, Vladimíra Špidlu zase zajímají hlavně sociální otázky. Někdejší absolvent dopravní průmyslové školy a později právník Gross se ale od svého nástupu do politiky specializoval na bezpečnostní otázky. Dlouho pracoval v poslaneckém výboru pro obranu a bezpečnost, byl spoluarchitektem řady zákonů o policii a tajných službách. V devadesátých letech patřil mezi hlavní kritiky tehdejších šéfů vnitra a tajné služby. „Ministerstvo vnitra i BIS ovládá partička kumpánů Jana Rumla…