Astrofyzik Stephen Hawking kdysi prohlásil, že jedenadvacáté století bude stoletím komplexity. Neměl přitom na mysli ani tak to, že s postupující globalizací bude čím dál těžší nacházet recepty na řešení stále spletitějších problémů. Spíš mu šlo o zásadní význam, který bude mít nová věda o komplexitě. Pod touto nálepkou si toho lidé zatím bohužel moc představit neumí, a pokud už ano, většinou to považují za cosi na hranici mezi vědou a New Age. Ne že by tak trochu neměli pravdu. Přesto ale existují důvody, proč začít tento vznikající obor brát vážně. Už proto, že nabízí klíč k pochopení tak složitých věcí a jevů jako je internet, oteplování planety nebo třeba fungování globálních teroristických sítí.
Rozplétání gordických uzlů
Když v roce 1984 zakládal laureát Nobelovy ceny za fyziku Murray Gell-Mann spolu se skupinou biologů, matematiků a počítačových vědců první ústav zaměřený na studia komplexních systémů – dnes respektovaný Santa Fe Institute –, nikdo přesně nevěděl, co si pod tím představit. Kupodivu, ani dnes to vlastně nikdo přesně neví. Komplexitu totiž asi nelze definovat jinak než negativně – komplexní systémy jsou prostě ty, u nichž selhává běžný způsob vědeckého uchopení pomocí rozkladu na části a odděleného studia těchto částí.
Představme si třeba tropický deštný prales. Na jednom hektaru najdeme i několik set druhů stromů a několik tisíc…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
