Tip

Žádný univerzální recept jak stvořit génia neexistuje. Někdy se však dá alespoň ve zpětném zrcátku zahlédnout proces, kterým vzniká. Takovým zrcátkem jsou jistě vzpomínky španělského režiséra Luise Buńuela, které pod názvem Do posledního dechu vycházejí díky nakladatelství Bookman po dlouhých osmnácti letech opět česky.

Buńuel rekapituloval svůj podivuhodný život v rozhovorech s přítelem spisovatelem, scénáristou a hercem Jean-Claudem Carriérem. Ten pak vzpomínky přepsal do ucelené podoby jako vyprávění a režisér své poslední dílo znovu přehlédl.

Svými slavnými filmy se Buńuel až na pár výjimek v knize příliš podrobně nezabývá. Nejde přece o nějaký komentovaný seznam díla. Spíše poutavě vypráví o podivných náhodách, ze kterých se skládal jeho život, a také úžasně baví čtenáře. Vzpomíná na španělský středověk svého dětství, veselé počátky kinematografie, nekonečná madridská studia všemožných oborů, surrealismus, Hollywood, Mexiko a na mnoho dalších věcí. Komentuje svůj známý odpor k náboženství a rád se chlubí hédonismem, který se mu nakonec stal osudným. Jeho jazyk je však vždy střídmý a jasný.

Zvídavý čtenář, který se těší na fundovanou reflexi Buńuelova díla, nakonec také nepřijde zkrátka. Jako doslov ji napsal filmový kritik a esejista Jiří Cieslar.