Připomeňme si

Před pěti lety pracovnice sociálního odboru v Náchodě rozbily Jarmile Šenkové dosavadní život: když ztratila bydlení, místo pomoci jí odebraly všechny tři děti. O jejím příběhu psal Respekt v únoru a vypadalo to, že paní Šenková brzy vybojuje děti zpět. Zatím se jí to však nezdařilo, žádost stále marně leží u soudu v Rychnově nad Kněžnou.

Jarmila Šenková se s dětmi před šesti lety odstěhovala od manžela, který rodinu týral a zanedbával, do azylové ubytovny. Když vážně onemocněla se slinivkou, sociální pracovnice jí doporučily po dobu její rekonvalescence dát děti na 14 dní do dětského domova. Poslechla – a krátce na to jí tehdejší ředitelka ubytovny Irena Recinová vyhodila na ulici, neboť bez dětí prý nemá na azyl nárok. „Nedávno jsme se poprvé potkaly v obchodě,“ říká dnes Jarmila Šenková. „Celá zezelenala, ale nakonec mě pozdravila jako svou přítelkyni. Já jsem ji úplně přešla. Bavit se s ní nebudu.“ Když se tehdy paní Šenková dozvěděla, že její děti už mají v domově zůstat, zhroutila se a pokusila se o sebevraždu. Jako jedna z mála se však dokázala ze dna zoufalství dostat.

S ubytováním jí v počátcích pomohla známá, paní Šenková si udělala kurz pro romské asistenty a dnes pracuje na Městském úřadu v Náchodě jako terénní sociální pracovnice (mimochodem, mezi svými kolegyněmi narazila i na úřednici Ladislavu Kretigovou -Novotnou, která jí kdysi odebírala děti;…