Stejně jako se hovoří o privatizaci války, mohlo by se hovořit o privatizaci cílů teroristů. Jde samozřejmě o Irák. Teroristům se podařilo pomocí útoků na vojáky či na mateřské země – 11. března v Madridu – přimět už několik vlád, aby stáhly své kontingenty z Iráku. Nyní se zaměřují spíše na soukromé přepravní firmy pomáhající spojencům a výsledky se dostavují. Unesli filipínského řidiče Angela de la Cruz a hrozili mu smrtí? Z Iráku vycouvala filipínská vláda, aniž by dbala na výstrahy spojenců i Alávího kabinetu v Bagdádu. Unesli a zavraždili řidiče Murata Yuceho turecké společnosti Bilintur? Z Iráku vycouvala samotná firma, aniž by čekala na stanovisko vlády v Ankaře. Když její řidiči viděli v televizi záznam vraždy, prohlásili, že do Iráku jezdit nebudou. Zarkávího skupina stojící za únosy si mnula ruce. Ale i zde může kosa narazit na kámen, jak před týdnem ukázal případ Alího Ahmada Músy, somálského řidiče jezdícího pro jednu kuvajtskou firmu.
Músa se – podobně jako tři Keňané, tři Indové a jeden Egypťan – ocitl v rukou Zarkávího teroristů s tím, že nevycouvá-li jeho zaměstnavatel do 48 hodin z Iráku, bude mu uříznuta hlava. Den poté se ozval Husejn Alí Elmi, jeden z kandidátů na somálského prezidenta, s jasným poselstvím: „Uříznou-li hlavu našemu milovanému, my uřízneme hlavy jejich milovaným.“ Měl na mysli Iráčany v Somálsku, převážně obchodníky, kteří tam odešli před Saddámem. A výsledek? Alí Ahmad Músa byl po třech dnech…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu