Jak dopadl Sidon

V minulých týdnech jsme byli svědky neobyčejné události. Příslušníci jedné z menšin se dostali do sporu a v patové situaci sáhli k dnes neobvyklému kroku: odevzdali svou při k posouzení zahraniční instituci – rabínskému soudu v Izraeli. Rabínský soud, bejt din, je prastarou institucí: měla ho od raného středověku každá židovská obec, býval základním kamenem židovské autonomní správy a kromě záležitostí náboženských rozhodoval ve věcech trestních a občanskoprávních. Rozhodnutí pražských Židů obrátit se na izraelský bejt din je tedy svým způsobem vzpomínkou na dávnou tradici. Obě strany sporu, který byl občas veden velmi ostře a nevybíravě, se navíc zavázaly rozhodnutí soudu respektovat.

Vedení pražské židovské obce vzbudilo svým odvoláním rabína největší mediální zájem v historii. Jeden zajímavý efekt to mělo: na obranu rabiho Sidona, představitele menšiny, se postavila i řada lidí z většinové společnosti. Horší je, že se o vlastním dění v Maiselově ulici z médií veřejnost dozvídala kusé, zmatené, často jednostranné informace a soudy. Přiznejme polehčující okolnosti: celá věc je trochu exotická, vedení obce i jeho odpůrci spolu vedli něco jako informační válku, často se mlžilo, mluvilo jen napůl, padala obvinění, ale nedokládala se. Novináři navíc neměli k dispozici nic konkrétního. Teď už je však na světě rozhodnutí rabínského soudu, které po dílčích připomínkách nabude platnosti, tedy zcela konkrétní a verifikovatelný dokument. Podle něho bejt din přiměl…