Od vzpomínky k usmíření

Šedesátá výročí mají větší význam, než napovídá samotná cifra. Jsou to zřejmě poslední deceniální vzpomínky, kterých se mohou účastnit dosud žijící veteráni. Ukázalo se to počátkem června v Normandii a právě teď ve Varšavě, kde si lidé připomněli 1. srpen 1944 – začátek povstání, které z politických důvodů neblaze vykrvácelo. I šedesát let poté převládá spíše politický moment. Nejde jen o to, že účast přislíbily celebrity, jako je německý kancléř Schröder, americký ministr zahraničí Powell či britský vicepremiér Prescott. Z hlediska polsko-německých vztahů byla důležitější akce Eriky Steinbachové, předsedkyně Svazu vyhnanců, která si připomínku varšavského povstání uspořádala po svém.

Steinbachová jako hrozba

Tato událost, jež proběhla v Berlíně 19. července za účasti kardinála Karla Lehmana a dalších intelektuálů, vyvolala v Polsku velké podráždění. Politici zleva i zprava ji považovali za provokaci a někdejší ministr zahraničí Wladyslaw Bartoszewski – sám býval členem hnutí odporu – ji hodnotil jako „zapáchající“. Byť žádný z příspěvků přednesených v Berlíně se výrazně nelišil od postojů nekomunistických polských historiků, Poláci jsou přesvědčeni, že akce Steinbachové byla vedena špatnými úmysly a že zneužila povstání pro své vlastní politické a zřejmě protipolské úmysly.

V posledních letech sloužila Steinbachová polským médiím za symbol…