Biosedláci v zemi bůčku
Ta proměna je na tuzemské krajině poznat: neustále roste velikost ekologicky obhospodařované půdy a na tuzemských stráních jsou čím dál víc vidět volně se pasoucí stáda dobytka. Roste i počet ekologicky hospodařících zemědělců – ke konci loňského roku jich bylo přes 800 a stát posledních pět let stále zvyšuje dotace „zeleným“ farmářům. Je tu ovšem jeden paradox: ve statistice Česko vypadá jako země zapálená pro ekologické zemědělství, přitom zájem o biopotraviny je v tuzemských obchodech mizivý.
Ta proměna je na tuzemské krajině poznat: neustále roste velikost ekologicky obhospodařované půdy a na tuzemských stráních jsou čím dál víc vidět volně se pasoucí stáda dobytka. Roste i počet ekologicky hospodařících zemědělců – ke konci loňského roku jich bylo přes 800 a stát posledních pět let stále zvyšuje dotace „zeleným“ farmářům. Je tu ovšem jeden paradox: ve statistice Česko vypadá jako země zapálená pro ekologické zemědělství, přitom zájem o biopotraviny je v tuzemských obchodech mizivý.
Nejdražší je plít
Na poli na východním okraji jihomoravských chřibských kopců pracuje zhruba desítka lidí. Někteří sklízejí mrkev a salát, většina jich pleje a okopává zeleninu. „Výnosy máme zhruba srovnatelné jako v běžném zemědělství. Ale když jsem dělal před deseti lety v družstvu, měli jsme na hektar jen jednoho člověka,“ říká majitel dvouhektarového zahradnictví Luční údolí z Velehradu Petr Weidenthaler. Jeho podnik se specializuje pouze na zeleninu. Ekologičtí zemědělci mají nárok na stejné dotace jako ostatní, nadto jim stát vyplácí speciální příspěvek – loni 230 milionů korun. Dá se díky tomu uživit lépe než při „chemickém“ farmaření? „Biozeleninu prodám sice dráž, ale vyšší jsou i vstupy. Hnůj je dražší než umělé hnojivo, navíc musíme ručně mnohem víc plít,“ argumentuje Petr Weidenthaler. „Na poli jsem od rána do…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu