Genetičtí inženýři rozhodně nepatří k miláčkům davu. Veřejnost je zhusta vnímá jako následníky doktora Frankensteina a původce řady zrůdných novinek. Jak ale ukazují poslední výzkumy, je dost dobře možné, že ty opravdu velké genetické triky s živočichy a rostlinami už má lidstvo dávno za sebou.
Dívat se a vidět
Pokud má dnes někdo příležitost při pohledu na domácí prase vidět i jeho divokého předka, sotva jej spontánně napadne hledat v nich blízké příbuzné. Hloubka proměny, kterou toto zvíře prošlo, je překvapením i pro profesionální biology.
Zemědělci se při šlechtění po tisíciletí řídí zásadou „kouknu a vidím“. Odnepaměti vybírají ze zvířat i rostlin pro další chov a pěstování jen to, co považují za nejkvalitnější – například pšenici s většími zrny nebo prase s mohutnější kýtou.
Dnes je už nad slunce jasnější, že za tyto vlastnosti zodpovídají varianty některých genů. A tak se zrodila myšlenka získávat ještě „výkonnější“ plodiny a zvířata pohledem pronikajícím do hloubi dědičné informace. Metody současné genetiky dovolují odlišit dvě varianty téhož genu i na základě rozdílu v jednom jediném písmeni jeho kódu. Kdybychom věděli, jaká varianta genu odpovídá za větší kýtu prasete nebo větší zrno pšenice, mohli bychom dát vale starým šlechtitelským postupům „od oka“ a vybírat rovnou jen nositele těch nejvýhodnějších genetických…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
