Sem se podívej

Letiště v Cincinnati. Lidé se protahují po dlouhém letu. Někteří zívají, jiní se nedočkavě hrnou ven z letadla. Málokdo ale ví, co ho čeká. Všichni musejí absolvovat pohovor s imigračními úředníky, bez ohledu na to, jestli mají před sebou další let. Spojené státy zkrátka přitvrdily režim. Zdá se ale, že za mořem spíš než na vypracovaný systém evidence vsadili na to, jak člověka od cesty úplně odradit. Problém je v tom, že to asi nejmíň vadí těm, proti nimž by měla být opatření namířena.

Nebýt středem pozornosti

„To snad ne,“ vykulí oči tak pětadvacetiletý Němec, když se v doprovodu své přítelkyně přišourá do letištní haly s prosklenými budkami imigračních úředníků. Ty člověk jen tuší někde daleko vpředu. Výhled mu totiž zakrývá fronta lidí, která se pohybuje velmi pozvolna. Únava z letu je ta tam. Němec vytahuje letenky a kontroluje čas dalšího letu. Mají necelé dvě hodiny času. V tu chvíli k němu přistoupí podsaditý černoch v uniformě a žoviálně mu přikazuje, aby se zařadil. Jednou rukou se přitom opírá o pistoli, kterou má za pasem. Mladík se provinile pousměje, schovává letenku a poslušně se začlení do davu čekajících.

Obrovitý policista jej za to pochválí a v jeho hlasu je patrná ironie. Němec v tu ránu zapomíná na to, že si chtěl stěžovat. Není radno být středem pozornosti. Člověk rychle pochopí, že je lepší mlčet a držet krok. Všichni jsou unavení, sní o…