Vítej domů, bestie

Býval tu doma a naháněl strach. Potom ho naši předkové vyhnali. Dnes se sem váhavě vrací, bez pochopení lidí – svých odvěkých nepřátel – ale nejspíš nepřežije. Ani po deseti letech nemá vlk v Beskydech na růžích ustláno.

Vlčí klid

Modrá Škoda Octavia sviští lesní cestou do kopce. Poslední domy zůstaly daleko vzadu a nad autem se zavřel hluboký beskydský les. Ve tmě na rozcestí řidič konečně brzdí a zkušeně parkuje mezi závějemi. Na sníh dopadají batohy, kanystr slivovice a plastiková konev, ve které plavou dva živí kapři. Dál je potřeba stoupat pěšky. K vytopené samotě u slovenské hranice je to dvacet minut tmavou nocí. Pod nohama křupe sníh, zavazadla v rukou těžknou a chodec prudce oddechuje. Mezi stromy se objevuje slabé světlo. Zítra bude Štědrý den. A někde mezi stromy prý žije vlčí smečka.

Beskydy jsou rozlehlé hory, které si pro sebe vyhradili lidé. Patří jim hluboké lesy plné jejich zvěře i malebné pastviny, na kterých se pase jejich dobytek. Posledního vlka tu zabili před osmdesáti lety. Šelmy ustoupily do odlehlejších a méně civilizovaných hor na Slovensku, kde už pastevci a myslivci tak úspěšní nebyli. Přes pravidelný odstřel se před deseti lety začalo slovenským vlkům dařit tak dobře, že několik mladých samců překročilo hranici. Na moravské straně Beskyd je nikdo nečekal.

Když se Vladimír Janýška (37) před pěti lety stěhoval ze Vsetína na…