Obsílky nemám rád

Vychytralý a zbabělý způsob, jímž se známý právník Miroslav Antl vyvlékl z potrestání za svůj přestupek, vzbudil mimořádnou pozornost. Je tady ještě co dodat? Snad dvě věci: proč se to stalo a jak podobným vykukům čelit.

Situace je známá: podroušený Antl v říjnu 2002 coby náměstek policejního prezidenta způsobil dopravní nehodu, pak odstoupil z funkce, dostal jiný vysoký post a – jak jsme se nyní dozvěděli – za svůj přestupek nebyl potrestán. Stačilo mu ignorovat obsílky a úředníci si s ním nevěděli rady; až po roce věc smazalo promlčení. Hořkou pikantnost tomu dodává fakt, že spravedlnost obelstil někdejší státní zástupce, který léta umravňoval jiné a jehož knihu „Gaunery nemám rád“ křtil před kamerami samotný ministr vnitra. Zbývá otázka, proč se tak Antl zachoval. Bál se ztratit na půl roku řidičák? Bylo mu zatěžko chodit na poštu pro obsílky? Pravděpodobné vysvětlení je jinde. Díky kamarádství s ministrem Grossem sedí dnes Antl ve funkci bezpečnostního ředitele v polostátním Telecomu. Potřebuje čistý rejstřík – ovšem po pravomocném trestu za jízdu s alkoholem by mohl přijít o prověrku.

Kvůli případu není třeba měnit zákony, při troše důvtipu by si úřad měl s každým takovým Antlem lehce poradit. Úřední posel mohl zajet za vykukem do práce. Nebo stačilo v létě zveřejnit, že se bývalý náměstek a současný ředitel vyhýbá projednání přestupku. Naříkat v lednu je pozdě. I když – na jednu výzvu je ještě čas: Pane Antle, vy už…