Nastěhován u Peroutky
Když se dnes někdo politiků zeptá, jak by měl vypadat ideální novinář, většina z nich vyhrkne, že jako Ferdinand Peroutka. V drtivé většině to ale říkají ti, kterým vadí novinářské mládí, vstřícnost k bývalé německé menšině, nekompromisní komentáře či antinacionalismus. Kniha publicisty Pavla Kosatíka Ferdinand Peroutka. Život v novinách, vydaná na sklonku loňského roku, připomíná, že právě tím vším významný novinář oplýval.
Když se dnes někdo politiků zeptá, jak by měl vypadat ideální novinář, většina z nich vyhrkne, že jako Ferdinand Peroutka. V drtivé většině to ale říkají ti, kterým vadí novinářské mládí, vstřícnost k bývalé německé menšině, nekompromisní komentáře či antinacionalismus. Kniha publicisty Pavla Kosatíka Ferdinand Peroutka. Život v novinách, vydaná na sklonku loňského roku, připomíná, že právě tím vším významný novinář oplýval.
Muž přítomnosti
Pavel Kosatík věnoval Ferdinandu Peroutkovi už jednu knihu (Pozdější život, 2000). Hlavní rozdíl mezi oběma tituly je ihned patrný. Zatímco první práce (věnovala se rokům 1938–1978) ukazuje Peroutku jako člověka, ta druhá (1895–1938) téměř výhradně jako novináře. Je to do značné míry dáno tím, že informace o poválečné etapě mohl historik hojně čerpat z Peroutkových deníků, vzpomínek kolegů a dalších, zatímco z éry první republiky našel zdrojů méně a vycházel především z novin. Sám Kosatík nedostatek informací ilustruje na skupině tzv. pátečníků – lidé, kteří by o ní mohli podat svědectví, „byli dílem povražděni, dílem uvězněni nebo posláni do vyhnanství“. Je ale třeba dodat, že omezenost zdrojů se v žádném případě nepodepsala na kvalitě knihy.
Mladý Peroutka nebyl zrovna poslušným gymnazistou, chodil za školu a na zkoušky se nepřipravoval, dokonce gymnázium předčasně opustil. Přesto ještě před první…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu