Abyste neskončili jako Saddám

Když Libye před Vánocemi oznámila, že dává mezinárodní kontrole k dispozici svůj program zakázaných zbraní, dalo se to brát jako vrtoch podivínského diktátora Muammara Kaddáfího. Ale během dalších dvou týdnů projevily tu či onu míru vstřícnosti další „lotrovské státy“. Do Severní Koreje přijeli minulé úterý američtí inspektoři, aby si sami prohlédli jaderný areál v Jongbjonu. Írán se opatrně chystá na podobný dialog se Spojenými státy, jaký už funguje s Evropskou unií – výsledkem byl říjnový souhlas Teheránu s kontrolami OSN v jeho nukleárních zařízeních. A rovněž Sýrie otevřeně hovoří o svém programu zbraní hromadného ničení.

Že by se tito „lotrovští lídři“ zalekli Saddámova osudu? Tak jednoznačně to nevypadá. Jejich vstřícnost skrývá různé vedlejší úmysly, které si zaslouží rozebrat zvlášť, ale celkově lze říci, že situace se projasňuje. Vidíme určitý paradox. Válka proti Iráku Saddáma Husajna byla odůvodňována hrozbou zakázaných zbraní. Žádné se tam sice nenašly a minulý čtvrtek USA stáhly z Iráku na čtyři sta svých inspektorů, ale situace na poli zakázaných zbraní obecně ve světě je dnes průhlednější než před rokem.

Pákistán – spojenec s otazníkem

Událostí posledních dnů a týdnů jsou především výsledkem drobné a pečlivé práce, která pomáhala poskládat mozaiku informací kamínek po kamínku, teď pouze ve svém souhrnu ve světovém tisku…