V hlavní roli politika

Mediální obraz karlovarského filmového festivalu bývá často zredukován pouze na čísla návštěvnosti, rekapitulaci největších hvězd a popis soutěžních filmů, zejména pak toho vítězného – letos italského snímku Takové děti. Je pravda, že se soutěžní sekce rok od roku zlepšuje, ale stále je vcelku chudá na přelomové filmy a asi nejvíce odpovídá kvalitnímu střednímu proudu současné světové kinematografie. V dalších sekcích ovšem nalezneme to nejlepší, co první polovina roku 2004 přinesla. Karlovy Vary zůstávají pro české publikum jednou z mála možností dostat se do kontaktu se světovým filmem a podívat se na tituly, které ovládly například letošní festivaly v Cannes a v Berlíně.

Přichází Moore

Podobně jako zmiňované přehlídky se i letošní karlovarská soutěž nesla v politickém duchu. Jako by se filmaři snažili probudit naši poměrně letargickou společnost a kromě tradičních dramat o mezilidských vztazích stále více mapovali ty nejžhavější politické problémy. Soutěžní filmy jako německý Napola (příběh dvou dospívajících studentů elitní nacistické školy, kteří se vzepřou totalitnímu systému) nebo ruský Můj nevlastní bratr Frankenstein, zajímavě rozkrývající situaci veteránů čečenské války v současném Rusku, byly sice tematicky poměrně radikální, formálním zpracováním však spíše průměrné. V rámci sekce Horizonty se poprvé v České republice promítal laureát letošní Zlaté palmy v…