Trochu noblesy, vítězové

Začali se hádat? Tak to je asi v zemi všechno v pořádku, takové rozepře se mohou dít jen v časech klidu a bezpečí – napadá člověka při pohledu na novinové titulky z minulého týdne. Řeč je o Židovské obci v Praze, dnes asi šestnáctisetčlenném sboru druhdy slavné a početné židovské komunity ve městě rabínů Löwa, Landaua či dalších osobností, jež před staletími pomáhaly vtisknout Praze světový ráz a na jejichž hroby se jezdí dívat zájemci z celého světa. Dnes tato komunita mediálně vyniká spory o vrchního rabína, o nárok na Staronovou synagogu či o vedení své školy; dnes, kdy se život v pražské židovské obci – po neblahém 20. století – vracel do normálu. Příčina je možná v tom, že tento normál začal až podezřele připomínat normalizaci. Ne snad onu proslulou husákovskou, ale takovou plíživě nenápadnou, podobnou vývoji v současné české politice.

Koho by před deseti lety napadlo, že o vývoji této země budou rozhodovat osobnosti typu Grosse, Tlustého či Kalouska? Ano, teď se nenosí individualita, renomé či mravní integrita, ale spíše znalost technologie moci a public relations, prostě kamarádit s těmi, kteří vědí, „jak to chodí“ a „kde to sype“. A podobně u pražských Židů. Koho by před deseti lety napadlo, že tuto obec ovládnou, řečeno módním výrazivem, mladí, dynamičtí, asertivní technokraté, kteří oblouzeni pocitem vítězství v dubnových obecních volbách jako…