„Silvio, to není moje porážka, ale tvoje. Uvidíš, že nebudeš schopen snížit daně, jak si to přeješ a jak jsi sliboval.“ Podle italských deníků tak dramaticky zněla slova italského ministra hospodářství Giulia Tremontiho, když se od Silvia Berlusconiho dozvěděl, že má padáka. Premiér mu sdělil, že mezi urovnáním vládní krize a jeho setrváním v kabinetu si zvolil klid ve vládě. Napětí mezi Tremontim a vicepremiérem Gianfrancem Finim, šéfem Národní aliance – druhé největší vládní strany – dosáhlo takové míry, že Fini dal Berlusconimu ultimátum. Buď z vlády odejde Tremonti, nebo on a celá jeho Národní aliance. Berlusconi ustoupil a přišel tak o klíčového muže svého týmu.
Na dotace zapomeňte
Univerzitní profesor daňového práva Giulio Tremonti byl bezpochyby po premiérovi nejmocnějším mužem ve vládě. Nově ustavené ministerstvo hospodářství, v jehož čele stál, sdružovalo pět rezortů předchozích (finance, rozpočet, hospodářské plánování atd.). Nikdo mu neupíral odbornost, i když opozice se vysmívala jeho „finanza creativa“, deklarovanému „tvořivému přístupu“ k financím. Tremonti na rozdíl od svých levicových předchůdců patřil k euroskeptikům. Považoval zavedení eura za omyl a vyčítal předchozím vládám ústupky ose Paříž-Berlín. Odolával žádostem o státní dotace. Když vypukl skandál Parmalat, zaútočil na dosud nedotknutelnou instituci – italskou centrální banku. Obvinil ji z liknavosti.
Národní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
