Mimochodem

Jako první se někdy loni koncem léta ozvala Laurena Jamee. Když jsem to jméno zahlédl mezi odesílateli čerstvě doručené e-mailové pošty, zatrnuly mi zteřelé nervové spoje už skoro zapomenutým pocitem, který má stejně blízko k bolesti i slasti, ale nejblíž k panice. Zasnil jsem se. Z prvního jména vanula vůně vavřínu a slávy, druhé v sobě tajilo vzrušující příslib, jenž zůstane věčný, protože se nikdy nevyplní. Tušil jsem samozřejmě, že v tom bude nějaká čertovina, jenže ta k podobným pocitům patřila už v dobách, kdy je ve mně probouzely pubertální spolužačky.

Laurena Jamee mi nabízela nějaký zázračný elixír s hodně podezřelým názvem, který neuvedu, abych nešířil jeho věhlas i zde. Pak už se neozvala, ale s nabídkou stejného artiklu mne postupně oslovily desítky dalších tajuplných dívek s neobyčejně svůdnými jmény. Píšou mi dodnes. Jejich vzkazy okamžitě mažu, aby od nich počítač nechytil nějakou ošklivou nemoc, ale odesílatelky si ručně zapisuji do sešitu se svými nejdůvěrnějšími poznámkami. Tamatha Lavonia, Anela Kaum, Velia Wonda, Lajuana Moon, Sheila Toneka, Thora Evonne, Latoya Cruz… Jako bych je měl před očima. Jen nerozvážní rodiče, které ani nenapadne, že by jejich dcerky nemusely vyrůst do krásy, je mohou pojmenovat tak náročně, jenže žádnou z pisatelek, jak jsem si vnitřním zrakem dobře povšiml, deficit půvabů nepostihl. Pravda, Diedre Berna je pronikavě zrzavá a Freda Angelia maličko šilhá, sluší jim to však o to zajímavěji.

V reálném světě…