Léto s novým premiérem

Ta chvíle je, zdá se, tady: Stanislav Gross po letech vyčkávání míří do premiérského křesla. Na cestě ještě může několikrát zakopnout, ale zatím jako by mu překážky samy odskakovaly z cesty. Rebelující část ČSSD? O překot teď kývá na cokoli, co Gross řekne či udělá. Vzpurní poslanci Unie svobody? Jeden sám rezignoval, aby ho mohl nahradit jiný, zcela loajální. Prezident Klaus? Vlídnost sama. Šťastný hoch české politiky má po prvních dnech vše, čeho se Vladimíru Špidlovi v posledním roce nedostávalo.

Jen mezi komentátory vítá Grosse chladné mlčení. A to potrvá, dokud pan skoro-premiér nesdělí svou představu o programu staronové koalice a o dalším vládnutí. Není třeba ji zavrhovat předem, sluší se Grosse vyslechnout. Udržet vládu bez kontaminace komunisty je správný plán. Ale udržet ji jen proto, aby si Gross „pohlídal“ nadcházející mnohamiliardové privatizace Telecomu a Severočeských dolů, to by bylo málo. Lépe pak už správu země svěřit „Tošovského kabinetu č. 2“ – cesta k předčasným volbám by byla snazší, než si politici myslí.

Pětkrát ano-ne

Co by musela Grossova vláda splňovat, aby měla smysl? Za dva roky už nestihne připravit nic, kde by se muselo jít skutečně do hloubky, například penzijní reformu. Existují však důležité a přitom realizovatelné cíle, které by vláda splnit mohla. Nejsou nijak lehké. Ale uchází se přece Stanislav Gross o…