Zbožné jazýčky

Ariel Šaron sice před pár dny zažehnal svou aféru, neboť izraelský hlavní prokurátor Menachem Mazuz nařídil premiéra v spletité korupční kauze zvané Řecký ostrov neobvinit, zároveň se ale jeho vláda dostala do dalších problémů. Kvůli prosazení Šaronova plánu na evakuaci židovských osad v Gaze nejenže nastal rozkol uvnitř jeho vlastní strany Likud, ale premiér musel dokonce z vlády vyhodit i dva menší koaliční partnery – ortodoxní Národní náboženskou stranu (Mafdal) a ultranacionalistickou Národní jednotu. Obě charakterizují náboženské prvky, přičemž ta první se přímo řadí mezi strany náboženské – ty sice v loňských parlamentních volbách mírně oslabily, ukazuje se ale, že jejich pozice je stále silná. Většina Izraelců se mezi zbožné nepočítá a tato politická uskupení nevolí. Přesto vliv náboženských a menších stran vůbec nezřídka přesahuje jejich velikost. Jak je to možné?

Šas a ti druzí

Izraelský volební systém je právem označován za jeden z nejdemokratičtějších na světě. Snaží se respektovat zájmy nesmírně složité společnosti. Do parlamentu se tak mohou dostat i strany s pouhým 1,5 % hlasů – v Česku je práh 5 % získaných hlasů. Důsledkem je ale roztříštěný parlament a nutnost vytváření širokých vládních koalic. Náboženské strany za posledních dvacet let výrazně posílily a s výjimkou nouzových velkých koalic Strany práce a Likudu je dnes prakticky nemožné…