Tak se s tím poperte

Právě před týdnem, dva dny před předem stanoveným datem, předali Američané správu Iráku prozatímní vládě Ajáda Alávího. Zdánlivě jde o banální konstatování – vždyť už skoro rok se hovořilo o tom, že tato země po více než roce okupace získá suverenitu na přelomu června a července. Jenže vyhlídka dopředu je nejistá – především k lednu 2005, kdy se mají konat volby, na jejichž základě pak vznikne první regulérní ústava země. Irák vyrazil do suverenity, aniž by kdo věděl, jak to celé vyzní.

Slušné bereme

Základní problém spočívá v tom, jak zastavit násilí – ať už je za ním al-Káida, bývalí saddámovci nebo kdokoli jiný. Tento problém je viděn ze dvou stran. Jednak ze strany Američanů, kteří sice vedli koalici porazivší saddámovskou armádu a nastolivší jakés takés civilní pořádky v zemi, ale sami – včetně Bushovy administrativy – uznávají, že vyhráno zdaleka nemají. Druhou stranou jsou Iráčané, respektive současní administrátoři země, kteří ústy premiéra Alávího tvrdí: „Slušní představitelé bývalého režimu včetně vojáků a policistů by měli získat zpět svou čest.“

Nejde o plané či ideologické řeči. Ukazuje to právě předání moci urychlené o dva dny. To lze chápat coby jakýsi americký bonus pro Iráčany – aby si nemysleli, že jsou loutkami v rukou Američanů. Ale mnohem spíše jako úprk před rizikem. Kdyby byla moc předána ceremoniálně o…