Stát se Barošem a zemřít

Být tak jednou Poborským, Barošem nebo Nedvědem! Takový sen musel v posledních třech týdnech napadnout leckterého zdejšího politika. Ne snad ze závisti nad popularitou fotbalových hvězd, ale kvůli rituálu po každé hře, kdy zpocení, udýchaní borci odpovídají na otázky sportovním reportérům. Jak jste se cítil, když jste trefil ten vítězný gól? Máte radost, že jste hráli tak dobře? Tentokrát byl opět na nás rozhodčí přehnaně přísný, souhlasíte se mnou? Fotbalisté něco odpovídají, diváci napjatě poslouchají, reportér vděčně přikyvuje.

Kdo z politiků by si nepřál takové posly dobré nálady? Mohli bychom slyšet otázky na tělo jako třeba: Jak se vám hlasovalo, pane poslanče? Jak vás napadl tak zajímavý pozměňující návrh? S tolika funkcemi na krku musíte mít velice nabitý program, souhlasíte se mnou? Jenže na rozdíl od sportovců čeká politiky spíš nevděk a dál budou slýchat spíš dotazy typu: „K čemu zrovna vy potřebujete k cestě do práce majáček?“ nebo „Proč si nezrušíte tu skandálně vysokou imunitu?“

I v politice ale klesá odvaha novinářů se „silou“ soupeře. Takový Miloš Zeman je na tom pak skoro stejně jako Milan Baroš. Stačí se podívat na rozhovory, které dával během krize v ČSSD. Stane se to, co jste předvídal? Je možné svolat sjezd, jak jste navrhoval? Koho byste doporučil do funkce? ladil ostrý reportér MF Dnes své otázky na muže, který zadělal na většinu problémů dnešní vlády, snažil se o sto šest prohrát své partaji volby a…