Školáci a studenti si minulou středu oddychli. Dostali svůj ortel za celoroční snažení, napětí opadlo, teď už je čekají jen dva měsíce zábavy. To, jak se jim během roku vedlo, ohodnotili jejich učitelé různě. Někteří domů přinesli klasické známky, někteří krátké povídání a někteří zakončili svůj školní rok doma, kde se i po celý rok učili.
Dítě v číselném kódu
Ve středu ráno zalévá pražské Holešovice slunce. Na přechodech hlídkují strážníci v oranžových vestách, ulice jsou plné dětí s květinami. Na základní škole Františky Plamínkové páťáci právě dostávají vysvědčení. Škola specializovaná na jazyky používá klasický model hodnocení. Po chodbách se řítí skupiny dětí s razítky na obličeji. Jedenáctiletý Sebastian si „vízo“ odnáší rozladěn. „Dostal jsem tři dvojky, to pro mě není dobré. Čekal jsem jen dvě,“ říká. Nechtěl by si raději místo číslic číst slovní ohodnocení? „To ne. Když nedostáváš známky, tak se pak neučíš,“ vysvětluje Sebastian. Podobný názor zastává i jeho třídní učitelka Eva Kvasničková. „Na známkách u nás moc nezáleží, plní hlavně motivační funkci. Děti chtějí dostávat jedničky,“ říká učitelka. Sama si dokáže představit, že by se neznámkovalo vůbec, ani formou slovního ohodnocení. „Nejlepší je, když rodiče přijdou a můžeme si o dítěti promluvit,“ říká učitelka Kvasničková. Podle lidí z branže je ale…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
