Fotbal proměnil venkov

„Kdes byl včera? Tys jel nakonec koukat domů?“ obrací se podsaditý padesátník na mladíka, který vkročil do dveří a rozhlíží se v přítmí malé hospody. „Měl jsem toho dost. Třikrát za sebou jsem teď vstával v pět. Večer jsem byl fakt zničenej,“ odpovídá mu mládenec. „No a viděls fotbal?“ ptá se starší z mužů. „Jasně, že jo. I když po poločase se mi už zavíraly oči.“

Míč rozvázal jazyky

Dění na portugalském mistrovství zastínilo ve zdejších domácnostech a hostincích tradiční stesky a nic na tom nezměnila ani vládní krize. V malé vesnici kousek za Prahou se lidé scházejí v bývalé maštali, kterou majitel předělal na domáckou hospodu. Za dlouhým dřevěným stolem sedává sestava štamgastů, jejíž věkový průměr lehce převyšuje padesátku. Pro pivo si každý chodí do sousedního chlívku, který je oddělený závěsem a jehož součástí je malá kuchyně. K mání je jen lahvové, ovšem v nabídce dvou značek. Před každým konzumentem se pak na stole vrší hromada zátek, která supluje účet.

„Otázkou je, komu dá dnes kouč přednost,“ burácí právě jeden z členů stolní společnosti. Zatímco jindy se tu mluví sporadicky, fotbalový šampionát rozvázal jazyky a dal diskusi jiskru. Až skončí a život se vrátí do normálu, bude se tady zase mluvit hlavně o počasí nebo o tom, jak šli už zase ve výkupu zeleniny s cenami dolů. Teď je to ale jinak a do debaty zasahují i jinak málomluvní sousedé. Najednou jsou všichni schopní…