Za Hrad a pod Knížákem

Poslední dny přinesly dvě ukázky toho, jak ještě v Česku mocní mohou zacházet s kulturou.

Správa Pražského hradu ke konci června nečekaně „neprodloužila“ nájemní smlouvu fotografické galerii Leica, jež od roku 2002 obývá prostory Nejvyššího purkrabství. Výpovědi nepředcházelo varování, naopak ještě loni ji Správa galerii ubezpečovala, že může počítat s podporou i za nového prezidenta. Ředitelka Jana Bömerová proto sestavila bez nadsázky exkluzivní výstavní plán až do roku 2005 a uzavřela smlouvy za 2,5 milionu. Letos na podzim se měla na Hradě otevírat výstava slavného cyklu brazilského fotografa Sebastiaa Salgada Workers, hned poté velká posmrtná retrospektiva kontroverzní Leni Riefenstahlové. Minulý týden se však Bömerová dozvěděla, že do října musí odejít. Klausův tajemník Ladislav Jakl vysvětluje výpověď tak, že využití místa by mělo „více korespondovat s Pražským hradem, jeho historií a prostředím“, a o pronájmu prostoru proto rozhodne výběrové řízení. Je to scestná argumentace: před dvěma lety Správa Leicu sama vybrala z několika zájemců a začínající galerie si vedla dobře po umělecké i obchodní stránce. Podařilo se jí dostat do Prahy skutečná esa světové fotografie, dobře je prodat (na Helmuta Newtona přišlo rekordních 68 000 diváků) a ještě tak ušetřit na ztrátové, ale společensky nesmírně důležité výstavy, jakou byla třeba reportáž fotografa Raghu Raie o následcích průmyslové havárie v indickém Bhópálu. Proč se tedy Hrad zbavuje tak…