Doktoři a zdravotní sestry dělají chyby. Musí to přiznat a zavést ve své práci takové postupy, které jejich počet snižují. Tak se dá shrnout základní filozofie mezinárodních akreditací, kterými právě v těchto dnech procházejí tři české nemocnice.
Ostří sekery
Zdravotnictví patří k těm nejrizikovějším oblastem lidské činnosti. Jít do nemocnice je mnohem nebezpečnější než skočit na laně z mostu nebo sednout do letadla. Dokonce i řízení auta s sebou nese menší riziko smrti nebo vážného zdravotního poškození než návštěva nemocnice. Ze studie amerického Institute of Medicine z roku 1999 vyplývá, že ve Spojených státech umírá ročně až 98 000 lidí nikoli v důsledku své nemoci, ale kvůli chybě lékaře. Takovou smůlu má jeden pacient z tisíce. K podobným výsledkům došly také studie ve Švédsku a Velké Británii.
Taková otevřenost a přiznávání „doktorských“ chyb u nás zatím obvyklé nejsou. „Pořád ještě učíme studenty, že lékař chyby nedělá. A když nová sestřička na oddělení něco splete, slyší totéž – nesmíš dělat chyby. To je nesmysl. Chyby dělá každý,“ říká dětský lékař David Marx, který se podílel na přípravě standardů pro mezinárodní akreditace a dnes je člen správní rady instituce, která je provádí – Joint Commission International.
Dětského lékaře z pražské vinohradské nemocnice a učitele 3. lékařské fakulty UK, někdejšího asistenta…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
