Mimochodem

Soud v Hamburku minulý týden zakázal prodej kriminálního románu s názvem Konec kancléře – poslední spásný výstřel. Už v dubnu rozhodl, že z jeho obálky musí zmizet jakýkoli odkaz k podobě současného šéfa německé exekutivy, a nyní se spisek nesmí prodávat ani s novým, nevinným přebalem – „dokud bude v textu líčeno plánování a zabití spolkového kancléře Gerharda Schrödera“, jak se píše ve zdůvodnění. Tato slova obletěla svět, zatímco v knížce kancléřovo jméno nepadne. Veřejnost by o ní ani nevěděla, kdyby Schröder nepodal žalobu. Celkem seriózní nakladatel na této reklamě asi nevydělá, neboť sotva pustí zbytek nákladu na černý trh, zato pirátské podsvětí jistě s jásotem žhaví kopírky a vypalovačky.

Román jsem nečetl. Z komentářů vím, že vypráví o majiteli drogerie, který zkrachuje vinou nynější hospodářské krize, jejíž příčiny přičítá vládní politice, a proto se rozhodne zastřelit jejího hlavního představitele. Ústřední motiv děje zřejmě nahrává lidskému sklonu k dennímu snění, na němž se odedávna přiživují milostné či dobrodružné literární žánry. Dnes se lid nejraději kochá nenávistí ke své demokraticky zvolené reprezentaci. Z politiků se stali institucionalizovaní a slušně placení obětní beránci, které lze ovšem beztrestně podřezávat jen v duchu. Soudní verdikt vychází z názoru, že i to má své meze.

V novodobých dějinách se literární slova až podezřele často stávala děsivými skutky. Dostojevskij popsal bolševiky půl století před tím,…