Máme plyn, ale co s ním

Nebýt zásob plynu pod povrchem Bolívie, nedočkala by se tato země letos v červenci svého historicky prvního lidového referenda. Z hlediska světových zásob jsou tamější naleziště zanedbatelná, tvoří jen čtyři setiny procenta, v Latinské Americe však mají plynového bohatství pod svýma nohama více jen Venezuelci. Spor o to, jak s komoditou naložit, se loni vyhrotil v potyčky demonstrantů s policií. Životem je zaplatilo okolo sedmdesátky Bolivijců. Nakonec však střet vyústil ve vcelku kultivovanou debatu – ta nyní předchází hlasování chystanému na třetí červencovou neděli.

Lozadovy sliby

Loňské násilnosti v ulicích vedly k pádu prezidenta Gonzala Sáncheze de Lozady, podnikatele vystudovaného ve Spojených státech. Jako nadšený přívrženec privatizace všeho druhu prosazoval ambiciózní projekt prodeje plynu přes chilské přístavy do Mexika a Severní Ameriky. Sliboval, že to zemi vynese až devět miliard dolarů a nové zahraniční investice. A hlavně prý vláda získá peníze na to, aby zlepšila sociální situaci obyvatel – Bolívie patří k nejchudším zemím Latinské Ameriky. Prezidentův projekt podporovala také Světová banka, chtěla do něj vložit až 6 miliard dolarů.

Jenže nad racionálními argumenty zvítězila národní hrdost a nechuť k zahraničním firmám, jako jsou Repsol, Total či Pacific LNG. Podle Rashada Kaldany, ředitele odboru ropy, plynu a těžby nerostného bohatství ve…