Vlastizrádci a žalobníci

Ve sněmovně to jen jiskřilo silnými slovy: vláda podle opozice „zaprodává zemi“ cizím mocnostem, opozice zase podle vlády v zahraničí „udává a bonzuje“. Důvod této roztržky? Český postoj k evropské ústavě. Občanským demokratům se nelíbí, že vláda prosadila své „zaprodávací“ návrhy nejtěsnější možnou většinou, a premiéra v otevřeném listě varovali, že až se ujmou moci oni, zahraniční politiku povedou zcela jinak. Podle ODS je navíc vláda příliš oslabena, když „v právě proběhlých volbách utrpěla drtivou porážku“. Největší rozruch ovšem vyvolal závěr dopisu: stojí v něm, že ho Mirek Topolánek zasílá na vědomí i všem členským vládám EU. Proto koalice reagovala řečmi o „udávání“ a poslanec ČSSD Zdeněk Jičínský dokonce použil srovnání s dopisem českých zrádců z roku 1968 do Moskvy.

Silná slova jsou zbytečná. Akce ODS není žádná zrada, ale prostá hloupost a způsobí ostudu hlavně jí samotné. Jakou reakci „z Evropy“ si vlastně ODS představovala? Že bude Špidlova vláda vyloučena od jednacího stolu v Bruselu? To asi těžko, když drtivá většina z čtyřiadvaceti ostatních vlád EU prohrála volby také. A interpretovat výsledek jako zamítavé referendum o ústavě je nesmysl – ústava EU byla zjevně to poslední, co voliče zajímalo. Dopis lze vysvětlit jen tím, že Mirek Topolánek byl tak opojen svým prvním volebním úspěchem, že ho nutně musel rozhlásit do světa.

A jedna připomínka z nedávné historie. V…