Knihy

Jednotné řešení obálek petrovské edice New Line se stroze věcnými podobenkami autorů narazilo u posledních dvou svazků na stejný problém. První byl podepsán pseudonymem (Arnold Nowicki: Marasmus), druhý je uvozen klasickou historkou o nalezeném rukopisu. Vztah mezi textem a vlastní identitou literáti odedávna rádi zamlžují, v edici New Line však nemají kvůli grafické úpravě šanci. Letos čtyřicetiletý Lumír Mikulka v románu Tramp v komunismu celkem otevřeně přiznává jistou poplatnost stylu Kurta Vonneguta. Podobně jako on splétá fabuli ze dvou pramenů, z fikce i z reality, přičemž obě polohy směřují k fantastické grotesce s depresivním podtónem. Z historické skutečnosti střední a východní Evropy ovšem vytěžil tak mrazivé gagy, jaké by si jeho americký vzor sotva vymyslel.

•••

Nový román Jany Červenkové Pozdní láska (nakl. Atlantis) vyznívá autenticky jako deník či zpověď. Porozumění se při četbě střídá s rozpaky, ba někdy s pocitem trapnosti. S něčím takovým skvěle čaroval třeba Dostojevskij, k jeho smyslu pro polyfonii a schopnosti vcítit se i do těch nejošemetnějších povah má však autorka daleko. Při odkrývání vlastní pravdy jí nechybí kuráž, pro pravdy ostatních pochopení nemá. Její vypravěčka líčí svůj dlouhý milostný vztah s čelným představitelem českého intelektuálního disentu, kterého poznala jako zralého muže a láskyplně jej provází i ve stáří a nemoci.…