Žádná rychlá řešení nejsou třeba, pomalu to za nás udělá klesající počet dětí, bránili se v polovině devadesátých let úředníci ministerstva školství myšlence, že by mohli zavřít pár poloprázdných učňáků a místo nich otevřít několik totálně nedostatkových gymnázií. Počkejte, slibovali, za pár let se každé dítě dostane, kam chce.
Ta doba je tady. A najednou úředníkům, jak ukazuje brněnský příklad (viz text na str. 4), rychlá řešení nevadí. Ubylo dětí, a tak šmahem zavřou pár tříd – na gymnáziích. Zhoubnost tohoto kroku není třeba rozvádět. V rovině osobních příběhů jsou to zmařené naděje i šance, první životní tragédie. V rovině státu málo vzdělaných lidí a davy lidí z učňáků na pracovních úřadech. Ale jaké mají úředníci motivy? Především kašlou na to, že jejich klienty jsou žáci a studenti a že mají nabídku škol přizpůsobovat jejich poptávce. Naopak ochotně ustupují zájmům škol. Škrtem několika gymnaziálních tříd překvapivě potěší nejen ředitele učilišť, ale i gymnázií. Proč jásají ti první, je jasné, nepřijdou o práci. A ti druzí? Chtějí lenošit! Právě gymnázia jsou zatím jediný typ škol, který není vystaven konkurenci. Děti se na ně hrnou bez ohledu na jejich kvalitu. Navíc učitelé mají v lavicích samé ke vzdělání motivované děti a jejich známky jsou výborné bez ohledu na to, jaké metody výuky a jak dobře ten či onen kantor ovládá. A konečně, jásají i ředitelé dalšího typu škol – soukromých gymnázií. Krajští úředníci jim účinně nahánějí klienty do…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu