Úrodný kraj kolem Kolína obývá člověk již od mladšího paleolitu. Také Slované se tady usadili dřív než jinde. Kdyby Přemyslovci nevyvraždili své konkurenty v nedaleké Libici, mohl se Kolín klidně stát okrajovou čtvrtí české metropole, neboť k někdejšímu sídlu Slavníkovců je odtud zhruba stejně daleko jako z Krče na Hradčany. Metro by odtud možná jezdilo až do Nymburka, o němž by se pak už nikdo neodvážil napsat, že je městečkem, kde se zastavil čas. Takto se ovšem čas tak trochu zastavil v celém Polabí. Zatímco Praha o víkendu hostila festival ethnic & world music Respect, chystal se Kolín už po dvaačtyřicáté oslavit svého rodáka Kmocha starou dobrou dechovkou. Ta je sice svým způsobem rovněž ethnic & world, před jejími milovníky to však není třeba příliš zdůrazňovat. Hlavně, že je česká.
Na konci května jsem v Kolíně přihlížel přípravám výstavy Hudba ve výtvarném umění, jež od počátku června probíhá na osmi místech města včetně synagogy a kostelní věže. Tehdy ještě nebyla instalována, obrazy se volně opíraly o zeď, kresby i grafika se povalovaly na podlaze a monumentálnější artefakty dosud čekaly na převoz. Kolekce neodrážela žádné světoborné kurátorské ambice, sestávala spíš z toho, co sem kdo z okruhu známých zapůjčil. I proto působila domácky a nenuceně, jako by všechna ta sofistikovaná dílka pozdního modernismu nalezli pozůstalí na půdě domku podivínského strýčka, o němž se za jeho života říkalo, že je velký znalec a sběratel, i když si praktičtí sousedé po…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu