Irák, taková normální země

Irák se blíží k získání suverenity – ve středu 30. června –, ale jen krůček po krůčku míří k jakž takž normálním poměrům. Nicméně jeden ze zásadních posunů představuje jmenování prozatímní vlády a prezidenta minulé úterý. Vláda by měla zemi dovést k volbám v lednu 2005. Teprve z nich pak vzejde přechodný parlament a jím jmenovaná přechodná vláda, během jejichž mandátu má vzniknout řádná ústava – po prozatímní konstituci, schválené letos 1. března. Až poté, po volbách na začátku roku 2006, Irák získá pravý parlament i vládu, a stane se normální zemí.

Získat si důvěru

Těžko se orientovat v nuancích výraziva „prozatímní“, „přechodný“ a „definitivní“, zvláště když se v médiích občas zaměňují. Není divu. Na problémy typu Iráku neexistuje žádná kuchařka. Vše se chtě nechtě dělá za pochodu. Jisté je zatím tolik. Za prvé: Irák má od úterka po více než roku od pádu Saddáma Husajna svého prezidenta. Za druhé: prozatímní vláda byla vybírána bez diktátu Američanů a v zásadě podle etnicko-religiózního klíče. Nelze ani jinak v natolik rozrůzněné zemi. Celé to může připomínat Libanon po druhé světové válce. Tamní ústavně naordinovaný systém rozdělení moci mezi sunnity, šíity, maronitské křesťany a drúzy sice nakonec nezabránil občanské válce, ale její hlavní podněty přišly zvenčí – skrze ambice sousední Sýrie a přítomnost…