Začalo to přátelsky: jedna z pražských radnic nabídla léta odstrkovaným restituentům výhodný odprodej části jejich kdysi ztraceného majetku. Pak se ale ukázalo, že vstřícnost měla jen zakrýt podraz. Příběh jednoho malého činžáku z pražské periferie znovu potvrdil, jak dobré je dívat se zdejším politikům pod prsty, i když se usmívají.
Nekup to
Když se panu Rudolfu Segerovi podařilo získat v restituci část domu ve Viktorinově ulici na Praze 4, byl to pro něj velký úspěch. Většina z jeho blízkých byla povražděna v koncentračních táborech během druhé světové války a dát dohromady seznam těch, kteří se zachránili útěkem za hranice, nebylo jednoduché. Nakonec se však dopátral pěti příbuzných a ti také v roce 1992 restituovali čtvrtinu domu. Zbytek vlastněný jinou větví rodiny, která o majetek nepožádala, získalo město.
Za podíl ve čtyřpatrovém domě s dvaceti byty vyplácela radnice restituentům ročně zhruba pět tisíc korun. Ani s dalšími výhodami to nebylo zrovna velké terno: podle dohody s městem měli sice menšinoví vlastníci ve svém domě přednostní právo na prázdný byt, ale i když se jich v průběhu dvanácti let uvolnilo několik, radnice svůj slib splnila jen jednou.
Před rokem ale jako by se na zchudlé dědice najednou usmálo štěstí: radnice jim poslala nabídku, jestli mají zájem odkoupit v rámci svého přednostního práva obecní podíl na domě za odhadní cenu čtyř a půl…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
