Mít sto třicet milionů korun, se kterými si mohu dělat, co chci? Pro většinu z nás nepředstavitelné, pro Zbyňka Frolíka realita loňského roku. Příběh muže, který tuto sobotu soutěžil v Monte Carlu o titul Světový podnikatel roku 2004, působí dojmem, že není nic snazšího než se od ničeho propracovat k závratnému bohatství.
Růže před nemocnicí
Matematik Zbyněk Frolík (51) dělal po škole osm let počítačového technika v akademii věd. „Po svatbě jsme se ženou hledali způsob, jak si přivydělat,“ vzpomíná na začátky svého podnikání v roce 1981. Otec, který dělal v pražském státním statku, mu poradil: Tak něco pěstujte. Mladí manželé si u domu rodičů postavili malý skleník a na dvaceti metrech tam vysázeli růže. Výdělek je překvapil. „Šli jsme prvních padesát růží prodat před nemocnici na Karlově náměstí a během chvilky jsme si domů nesli pět stovek. To byly strašné peníze, můj měsíční plat v akademii byl tehdy patnáct set korun,“ říká Zbyněk Frolík.
Frolíkovi se postupně zařadili mezi tři desítky soukromých zemědělců, kteří v osmdesátých letech fungovali uvnitř komunistického režimu. Zákaz podnikání obcházeli jako ostatní – vysvětlením, že prodávají „zemědělské přebytky“. Prvním zaměstnancem Zbyňka Frolíka byla tchyně. „Jednou mě viděl prodávat růže náměstek z akademie a povolal si mě, že něco takového se nesluší. Manželce začali…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
