Tip

Portrétní snímky u nás vystavuje leckdo, málokomu se však daří dělat portréty v pravém slova smyslu: fotografie, které odhalují něco víc než jen fyzickou podobu. Letos třiačtyřicetiletý Ivan Pinkava je jedním z těch, kteří to umějí. Jeho fotografie rezignují na tváře celebrit, jednoduché vizuální finesy a přímočarou atraktivitu, mají naopak ambice hluboce spirituální a metafyzické. Jak ukáže i Pinkavova dosud nejrozsáhlejší retrospektiva Heroes, jež má vernisáž tuto středu 26. 5. v pražském Rudolfinu, fotograf od svých počátků vnímá člověka po svém.

Ivan Pinkava byl nezaměnitelným zjevem i v silné generaci studentů FAMU poloviny 80. let. Inspirace klasickou literaturou, mytologií a biblickými příběhy, kultivovanost precizního černobílého portrétu v kombinaci s dekadentním manýrismem a existenciální zjitřelostí působily zcela originálně. Intelekt, spiritualita a melancholie se v jeho rukopise výborně doplňovaly. Pinkava portrétované většinou stylizoval do postav z kulturně-náboženské historie (Salomé, Narcis), občas ale přijal i civilní zakázku. Snímky básníka J. H. Krchovského či herečky Iriny Andrejevy patří k tomu nejlepšímu z českého portrétu 90. let vůbec.

V dlouhodobé perspektivě ovšem jeho tvorba vyvolává jednu pochybnost, kterou by mohla nadcházející expozice vyjasnit: posouvá se Pinkavovo vidění člověka někam, nebo se pomalu stává variantou jednoho motivu?