Kdopak by se nano bál

Agentura Bloomberg počátkem měsíce přinesla zprávu, které se dostalo mnoha citací i komentářů: zajišťovna Swiss Re, druhá největší na světě, vyzvala komerční pojišťovny k opatrnosti při uzavírání pojistek týkajících se nanotechnologií. Jako zdůvodnění použila tato opatrná finanční instituce čerstvou výzkumnou zprávu amerických vědců, podle níž mohou chemické sloučeniny používané v nanotechnologiích, tzv. fullereny, poškodit mozek ryb. Byla to patrně váha jména Swiss Re, co vyvolalo mediální zájem o tuto poměrně okrajovou vědeckou aktualitu. V našem i světovém tisku se objevily komentáře varující před „vražednými“ nanotechnologiemi, které by mohly ohrozit veškerý život na planetě. Taková silná slova je samozřejmě zapotřebí přezkoumat a zjistit, zda na nich něco je.

Za dveřmi laboratoří

Nanotechnologie, obor zabývající se vytvářením a využitím nových materiálů na molekulární úrovni, má skutečně několik háčků, z nichž hlavní je ten, že téměř neexistuje, přinejmenším ne v použitelné podobě. Na téma nanotechnologií bylo publikováno mnoho teoretických prací a téměř stejné množství popularizačních, vizionářských děl počínaje téměř prorockou knihou The Engines of Creation (Stroje stvoření) od zakladatele oboru Erika Drexlera. Nejrůznější zajímavé projekty se nacházejí v laboratorním stadiu, mezi nimi především léky a lékové formy využívající nanotechnologií, dále speciální…