Každý za sebe, nikdo za Evropu

S evropskou ústavou to vypadá nahnutě. Už za necelý měsíc by měla být přijata, jenže se spornými body, na nichž ztroskotal první pokus loni v prosinci, od té doby politici nehnuli. I obvykle optimistický ambasador Česka při Unii Jan Kohout odhadl šance na dohodu na 51:49.

Diplomaté mluví o lepší atmosféře okolo stolu, do médií se však dostávají úplně jiné zprávy: tu Chirac navrhuje vyloučení státu z Unie, pokud ústavu neratifikuje, jindy rakouský kancléř obviňuje Londýn ze salámového krájení konstituce, na což ministr zahraničí Straw odpovídá, že jednání připomínají „houf komárů“, snažících se Brity poštípat. Pěkné. První závěr proto učiňme rovnou: nahnuté je to hlavně s evropskými lídry a podle toho ústavní tance vypadají.

Oni to mysleli vážně

Když byl návrh ústavy loni v červenci přijat, Respekt napsal, že obsahuje řadu kroků správným směrem – například užší spolupráci jednotlivých zemí v trestních a soudních věcech – a také několik rizik. Tím hlavním je navržený způsob hlasování o klíčových otázkách Unie, díky němuž by mohly libovolné tři ze čtyř největších zemí vytvořit nepřátelskou koalici vůči zbytku, nutit mu svou vůli a celý klub paralyzovat. Jde jen o první nástřel, který se změní, mohli se ještě na sklonku prázdnin uklidňovat optimisté. Jenže následný přístup hlavně dua Francie-Německo k rozhovorům o ústavě utvrdil skeptiky v tom, že…