Tisíc tváří divočiny

Slovem veredas se v brazilské portugalštině označují cesty vedoucí k oázám. Proto když v 70. letech poprvé vyšel v českém překladu román klasika brazilské literatury Joăa Guimarăese Rosy Velká divočina: Cesty s titulem zkráceným o slovo za dvojtečkou, z knihy jako by se vytratilo důležité poselství: naděje, že z chaosu světa se nakonec dá najít cesta ven. Po třiceti letech bylo nedávno Rosovo stěžejní dílo vydáno znova, tentokrát sice s úplným názvem, ale opět s minimální odezvou v médiích. Je to škoda – člověku, který poctivě hledá smysl svých dní, může být tahle velkolepá metafyzická sonda do podstaty dobra a zla nedocenitelným průvodcem.

Zbojnický osud

Guimarăes Rosa (1908–1967) měl stejně dobrodružný osud jako hrdina jeho románu, zbojník Riobaldo. Byl vášnivý polyglot, bojovník v brazilské občanské válce 30. let minulého století, povstalec, vojenský lékař, generální konzul, hluboce věřící i chorobně pověrčivý člověk a obdivovatel divoké krajiny brazilského severovýchodu, nazývané sertăo. Sám o sobě Rosa v jednom rozhovoru prohlásil: „Můj svět spoluvytváří také diplomacie, zkušenost s koňmi, kravami, náboženstvími a jazyky.“ Když působil jako konzul v nacistickém Německu, pomohl mnoha Židům získat víza, a zachránil je tak před smrtí. Všechnu tuto životní zkušenost Guimarăes Rosa vložil do jediné knihy, která dodnes slouží jako záminka pro světové…